Nezbytný předpoklad realizace kvartérního čištění
Zavedení kvartérního čištění městských odpadních vod, zaměřeného na odstraňování mikropolutantů, je neoddělitelně spojeno s významnými dodatečnými náklady. Ty zahrnují jak investice do nových pokročilých technologií, tak zvýšené provozní náklady, náklady na monitoring mikropolutantů a jejich vyhodnocování. Bez vytvoření stabilního a spravedlivého systému financování nelze kvartérní čištění v požadovaném rozsahu realizovat.
Princip „znečišťovatel platí“
Směrnice proto zakotvuje financování kvartérního čištění do zásady „znečišťovatel platí“, jak je vyjádřena v článku 191 odst. 2 Smlouvy o fungování EU. Z této zásady vyplývá, že náklady na dodatečné odstranění mikropolutantů nemají nést:
- provozovatelé čistíren odpadních vod,
- obce a vlastníci infrastruktury,
- ani odběratelé prostřednictvím zvýšení vodného a stočného,
ale výrobci výrobků, jejichž látky se po ukončení životnosti dostávají do městských odpadních vod jako mikropolutanty.
Rozšířená odpovědnost výrobce (EPR)
Za klíčový nástroj financování je považován systém rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR). Ten ukládá výrobcům povinnost finančně nést alespoň 80 % plných nákladů souvisejících s:
- investicemi do kvartérního čištění,
- provozními náklady tohoto čištění,
- monitoringem mikropolutantů,
- shromažďováním, vykazováním a ověřováním údajů o výrobcích uváděných na trh.
EPR se uplatňuje bez ohledu na původ výrobku, tedy:
- bez ohledu na to, zda byl vyroben v EU nebo mimo EU,
- bez ohledu na sídlo výrobce,
- včetně výrobků uváděných na trh prostřednictvím digitálních platforem.
Výrobky podléhající EPR
Na základě dostupných dat směrnice identifikuje jako hlavní zdroj mikropolutantů v městských odpadních vodách především:
- léčivé přípravky a
- kosmetické přípravky.
Právě na tyto dvě skupiny výrobků se proto EPR uplatňuje primárně. Směrnice zároveň umožňuje, aby Evropská komise na základě nových dat a výsledků monitoringu v budoucnu rozšířila EPR i na další skupiny výrobků, pokud se prokáže jejich významný podíl na znečištění.
Možnosti zproštění odpovědnosti
Systém EPR je zároveň navržen tak, aby byl přiměřený a administrativně únosný. Směrnice proto umožňuje výrobce z EPR zprostit, pokud:
- uvádějí na trh méně než 1 tunu látek ročně, nebo
- prokáží, že jejich výrobky:
- na konci životnosti neprodukují mikropolutanty, nebo
- jsou v odpadních vodách a v životním prostředí rychle biologicky odbouratelné, případně
- se do čistíren městských odpadních vod vůbec nedostávají.
Podrobná kritéria pro tyto výjimky budou stanovena prováděcími akty Evropské komise, s využitím existujících klasifikačních systémů nebezpečnosti a dostupných vědeckých poznatků.
Organizace odpovědnosti výrobců (PRO)
Vzhledem ke kolektivní povaze čištění městských odpadních vod směrnice stanoví, že výrobci nevykonávají EPR individuálně, ale kolektivně prostřednictvím organizací odpovědnosti výrobců (PRO).
PRO plní jménem výrobců zejména:
- výběr finančních příspěvků,
- jejich rozdělování na financování kvartérního čištění,
- shromažďování a ověřování údajů o výrobcích,
- zajištění dlouhodobé finanční stability systému.
Směrnice stanoví minimální požadavky na fungování PRO, včetně:
- transparentnosti,
- pravidelných nezávislých auditů,
- dostatečných finančních záruk, aby kvartérní čištění mohlo fungovat kontinuálně a bez přerušení.
Každý členský stát je povinen zřídit systém uznávání a dohledu nad PRO a jasně vymezit role:
- výrobců,
- PRO,
- provozovatelů čistíren,
- veřejné správy.
Proč je EPR a PRO klíčové pro úspěch kvartérního čištění
Bez zavedení EPR a funkčních PRO by:
- náklady na kvartérní čištění dopadly na obce a spotřebitele,
- nebyl zajištěn stabilní zdroj financování dlouhodobých investic,
- hrozilo zpomalení nebo selhání celé implementace kvartérního čištění.
Naopak kombinace kvartérního čištění + EPR + PRO vytváří:
- ekonomicky udržitelný systém,
- motivaci výrobců k vývoji méně problematických látek,
- a spravedlivé rozložení nákladů podle skutečné odpovědnosti za vznik znečištění.