Přehled
Sekundární čištění je základní úroveň čištění městských odpadních vod, která má chránit povrchové i podzemní vody a veřejné zdraví před dopady vypouštění nedostatečně vyčištěných odpadních vod. V praxi jde o „standardní biologické čištění“ – typicky biologický stupeň s dosazováním (nebo jiný rovnocenný proces), jehož cílem je snížit množství biologicky rozložitelné organické hmoty a současně omezit nerozpuštěné látky.
Co se v ČR mění a koho se to týká
Smyslem nové směrnice je rozšířit povinnost sekundárního čištění i na menší aglomeraceInfrastrukturaAglomeraceSouvislé území, kde je dost lidí a činností pro společné odvádění odpadních vod.Detail ve slovníku . Pro české podmínky je klíčové zejména to, že:
- sekundární čištění se nově vztahuje i na aglomerace od 1 000 EO,
- pro aglomerace 1 000–1 999 EO je požadavek odložen do 31. 12. 2035 (tj. je čas na dobudování/úpravy infrastruktury),
- pro větší aglomerace je sekundární čištění již „základní standard“ a nová směrnice zde zejména sjednocuje rámec a vazby na další povinnosti.
Jaké parametry musí sekundární čištění splnit
Požadavky na sekundární čištění jsou vyjádřeny kombinací koncentračních limitů a/nebo minimální účinnosti (procenta úbytku). Základní ukazatele (podle tabulky 1 přílohy I) jsou:
- BSK₅ (20 °C) bez nitrifikace: 25 mg/l O₂, minimální úbytek 70–90 %
- CHSK: 125 mg/l O₂, minimální úbytek 75 % (směrnice umožňuje místo CHSK používat TOC)
- TOC: 37 mg/l, minimální úbytek 75 % (alternativa k CHSK)
- Nerozpuštěné látky (NL): 35 mg/l a/nebo minimální úbytek 90 % (jjako volitelný požadavek – podle místní praxe a nastavení kontroly)
Prakticky to znamená, že sekundární čištění je definováno především „organikou“ (BSK/CHSK/TOC) a dále (v závislosti na nastavení kontroly) i nerozpuštěnými látkami.