Přehled
Hodnocení provádění dosavadní právní úpravy ukázalo, že odvětví čištění městských odpadních vod má významný, dosud nedostatečně využitý potenciál ke snižování vlastní spotřeby energie a k výrobě energie z obnovitelných zdrojů. Čistírny městských odpadních vod jsou zároveň energeticky náročnými provozy a bez jasného právního rámce lze očekávat pouze dílčí a nesystematický pokrok.
Z tohoto důvodu směrnice poprvé zavádí závazný cíl energetické neutrality pro celé odvětví čištění městských odpadních vod.
Základní princip energetické neutrality
Energetická neutralita je ve směrnici definována jako stav, kdy celková roční spotřeba energie čistíren městských odpadních vod je na vnitrostátní úrovni pokryta výrobou energie z obnovitelných zdrojů, kterou tyto čistírny nebo jejich provozovatelé či vlastníci vyrobí sami nebo jejich jménem.
Klíčové je, že:
- cíle nejsou stanoveny pro jednotlivé ČOV, ale pro celý stát jako celek,
- zohledňuje se veškerá energie z obnovitelných zdrojů, bez ohledu na to, zda je vyrobena přímo v areálu ČOV, nebo mimo něj,
- nelze započítávat nakoupenou „zelenou“ elektřinu – započitatelná je pouze skutečně vyrobená energie.
Tento přístup poskytuje členským státům potřebnou flexibilitu a umožňuje optimalizovat investice tam, kde je energetický potenciál nejvyšší.
Pro účely hodnocení energetické neutrality je rozhodující, že:
1️⃣ Výroba energie je vztažena k provozovateli nebo vlastníkovi infrastruktury ČOV
Do plnění cíle energetické neutrality se započítává pouze energie z obnovitelných zdrojů vyrobená vlastníky nebo provozovateli čistíren městských odpadních vod nebo jejich jménem, a to bez ohledu na místo výroby (v areálu ČOV nebo mimo něj). Nelze započítávat energii nakoupenou na trhu, a to ani v případě, že se jedná o certifikovanou energii z obnovitelných zdrojů.
2️⃣ Energetická bilance zahrnuje elektřinu i teplo – na straně výroby i spotřeby
Cíle energetické neutrality se vztahují k souhrnné bilanci elektrické i tepelné energie, jak na straně celkové roční spotřeby, tak na straně celkové roční výroby energie z obnovitelných zdrojů. Směrnice tedy neposuzuje energetickou neutralitu pouze z hlediska elektřiny, ale zahrnuje veškeré formy energie relevantní pro provoz čistíren městských odpadních vod, včetně energie využívané v technologických procesech či pro vytápění.
Toto pojetí umožňuje optimální započtení výroby bioplynu, využití odpadního tepla i dalších forem obnovitelné energie a poskytuje členským státům potřebnou flexibilitu pro dosažení cíle energetické neutrality na národní úrovni.
Rozsah působnosti
Požadavky na energetickou neutralitu se vztahují na:
- čistírny městských odpadních vod zpracovávající zatíženíMonitoringZatíženíMnožství znečištění, které přichází do kanalizace nebo čistírny.Detail ve slovníku 10 000 EO a více,
- stokové soustavyInfrastrukturaStoková soustavaSíť potrubí a zařízení pro odvádění městských odpadních vod.Detail ve slovníku na tyto ČOV napojené.
Menší zařízení nejsou povinností energetické neutrality zatížena.
Průběžné cíle do roku 2045
Směrnice stanoví postupné navyšování podílu energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie v odvětví:
- do 31. 12. 2030: alespoň 20 %
- do 31. 12. 2035: alespoň 40 %
- do 31. 12. 2040: alespoň 70 %
- do 31. 12. 2045: 100 % (energetická neutralita)
Tyto cíle jsou vztaženy k celkové roční spotřebě energie všech relevantních zařízení na území členského státu.
Povinné energetické audity
Aby bylo dosažení energetické neutrality založeno na nákladově efektivních a technicky realistických opatřeních, směrnice ukládá povinnost pravidelných energetických auditů:
- každé 4 roky u všech dotčených zařízení,
- první audity:
- do 31. 12. 2028 pro ČOV ≥ 100 000 EO,
- do 31. 12. 2032 pro ČOV 10 000–99 999 EO.
Energetické audity musí identifikovat:
- potenciál úspor energie,
- možnosti výroby energie z obnovitelných zdrojů,
- využití odpadního tepla (na místě nebo v napojení na dálkové systémy),
- možnosti výroby bioplynu z kalůČištěníKalOrganické a anorganické zbytky vznikající při čištění odpadní vody.Detail ve slovníku a dalších procesů.
Směrnice výslovně zdůrazňuje zásadu „energetická účinnost v první řadě“ – cílem není pouze vyrábět více energie, ale především snížit energetickou náročnost provozu.
Přípustné výjimky a flexibilita
Směrnice připouští omezené výjimky v případech, kdy ani při plném využití potenciálu úspor a výroby energie z obnovitelných zdrojů nebude možné cíle dosáhnout:
- pro cíl 70 % do roku 2040 lze výjimečně povolit nákup nefosilní energie do 5 procentních bodů,
- pro cíl 100 % do roku 2045 lze výjimečně povolit nákup až 35 % energie z nefosilních zdrojů.
Tyto výjimky jsou podmíněny prokázáním, že:
- byla provedena všechna opatření identifikovaná v energetických auditech,
- další zvyšování výroby energie z obnovitelných zdrojů již není technicky nebo ekonomicky možné.
Podmínky a omezení
Směrnice současně stanoví důležitá omezení:
- iniciativy k dosažení energetické neutrality nesmí vést ke zvýšení emisí metanu nebo oxidu dusného,
- cíle energetické neutrality musí být v souladu s ochranou klimatu, nikoli na její úkor,
- členské státy mají usnadnit povolovací řízení pro projekty obnovitelných zdrojů v areálech ČOV.
Čistírny městských odpadních vod jsou v této souvislosti v evropské energetické legislativě označovány jako místa zvláště vhodná pro instalaci zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů.
Význam energetické neutrality
Dosažení energetické neutrality:
- přispívá k výraznému snížení emisí skleníkových plynů, kterým lze v tomto sektoru předejít,
- podporuje cíle klimatické neutrality EU do roku 2050,
- snižuje energetickou závislost Unie v souladu s iniciativou REPowerEU,
- a z dlouhodobého hlediska zvyšuje ekonomickou odolnost vodohospodářské infrastruktury.