Opětovné využívání vod v EU

Přehled

Vodní zdroje v Unii jsou vystaveny rostoucím tlakům, které se v řadě oblastí projevují trvalým nebo sezónním nedostatkem vody. Směrnice proto klade důraz na systematické posuzování a podporu opětovného využívání vyčištěných městských odpadních vod jako jednoho z nástrojů ke zvýšení vodohospodářské odolnosti a ke snížení odběrů z povrchových a podzemních vod.

Opětovné využívání však není chápáno jako plošná povinnost, ale jako cílené opatření, které musí být uplatňováno pouze tam, kde je environmentálně, hygienicky a provozně vhodné.

Základní princip: podpora opětovného využití, ale ne na úkor ekosystémů

Směrnice stanoví, že členské státy mají opětovné využívání vyčištěných městských odpadních vod systematicky podporovat, zejména:

v oblastech s nedostatkem vody,
pro všechny vhodné účely (zemědělství, průmysl, městské využití apod.).

Zároveň však výslovně požaduje, aby:

nebyl ohrožen minimální ekologický průtok recipientů,
byly dodrženy cíle dobrého ekologického a chemického stavu vodních útvarů podle směrnice 2000/60/ES (rámcová směrnice o vodách).

Opětovné využívání tedy nenahrazuje ochranu recipientů, ale musí s ní být plně slučitelné.

Vazba na plánování povodí a vodohospodářskou odolnost

Potenciál opětovného využívání vyčištěných odpadních vod má být posuzován:

v souvislosti s plány povodí podle rámcové směrnice o vodách,
s ohledem na rozhodnutí členských států podle článku 2 odst. 2 nařízení (EU) 2020/741,
a – pokud existují – začleněn do národních strategií vodohospodářské odolnosti.

Tím směrnice zajišťuje, že opětovné využívání vody není izolovaným technickým řešením, ale součástí integrovaného řízení vodních zdrojů.

Opětovné využívání pro zemědělské zavlažování

Pokud jsou vyčištěné městské odpadní vody opětovně využívány v zemědělství, musí být:

plně v souladu s nařízením (EU) 2020/741 o minimálních požadavcích na opětovné využívání vody,
posouzena rizika pro lidské zdraví, půdu a plodiny.

Směrnice zde zároveň zavádí důležitou flexibilitu:

členské státy mohou za přísných podmínek využít výjimku z povinnosti terciárního čištění, a to výhradně pro tu část vyčištěných vod, která je:

určena výlučně k zavlažování,
a jejíž obsah živin odpovídá potřebám cílových plodin.

Tato výjimka je přípustná pouze tehdy, pokud:

nehrozí riziko eutrofizace vod v daném povodí,
nejsou ohroženy cíle ochrany zdraví,
a ČOV má dostatečnou kapacitu zajistit, že zbývající vypouštění do recipientů plní standardní emisní požadavky.

Vztah ke kvalitě vyčištěných vod a vyšším stupňům čištění

Směrnice výslovně konstatuje, že:

zpřísnění požadavků na čištění (terciární, případně kvartérní),
spolu se zlepšeným monitorováním a regulací znečištění u zdroje,

vede ke zvýšení kvality vyčištěných odpadních vod a tím:

rozšiřuje potenciál jejich bezpečného opětovného využití.

V případech, kdy je to nezbytné k zajištění zdravotní a environmentální bezpečnosti, mají členské státy zvážit uplatnění kvartérního čištění pro vody určené k opětovnému využití.

Povinnosti k vypouštění vyčištěných městských odpadních vod

Směrnice zároveň stanoví, že:

veškeré vypouštění z ČOV s kapacitou ≥ 1 000 EO musí podléhat:
předem vydaným předpisům,
zvláštním povolením,
nebo kombinaci obojího,
tato povolení musí garantovat plnění emisních požadavků a být pravidelně přezkoumávána (nejméně každých 10 let).

Změní‑li se:

vlastnosti přítoků,
kvalita vyčištěných vod,
nebo stav recipientu,

musí být povolení odpovídajícím způsobem aktualizována.

Přizpůsobení infrastruktury při zvýšeném zatížení

Směrnice pamatuje i na situace, kdy:

dojde ke zvýšení splaškového zatížení,
nebo ke změně nakládání s vodami (např. vyšší míra opětovného využití).

V těchto případech jsou členské státy povinny:

přizpůsobit nebo rozšířit infrastrukturu odvádění a čištění,
přičemž tato opatření jsou považována za slučitelná s cíli rámcové směrnice o vodách, pokud jsou splněny jasně definované podmínky (povolení, neexistence lepší alternativy, zmírňující opatření).